Elektromobilů v Česku skokově přibylo - Stíhá jim nabíjecí infrastruktura?
Ještě před pár lety byly elektromobily v Česku spíš raritou. Dnes už jsou běžnou součástí dopravy – ve městech, u firem, na dálnicích i v rezidenčních lokalitách. Počet registrovaných elektromobilů každoročně roste o desítky procent a s tím přichází zásadní otázka: Je česká nabíjecí infrastruktura připravená – technicky, kapacitně a hlavně uživatelsky?
A odpověď není černobílá. Zatímco počet nabíjecích bodů roste, uživatelská zkušenost (UX) často zůstává pozadu. Právě tady se láme chleba roku 2026.
Elektromobil už není experiment.
Je to masový uživatel.
Elektromobilita v ČR vstoupila do fáze, kdy ji netvoří jen technologičtí nadšenci. Přibývá firemních flotil, řidičů bez technického zázemí, lidí zvyklých na jednoduchost – kartu, telefon, terminál. To má přímý dopad na nabíjecí infrastrukturu: více aut = vyšší nároky na dostupnost, vyšší tlak na spolehlivost, nulová tolerance k nefunkčnímu stojanu A hlavně: uživatelé nechtějí studovat manuál ke každému nabíjení.
Nabíječek přibývá.
Plní ale naše očekávání?
Na papíře vypadá situace dobře: nové AC stanice ve městech, rychlé DC huby u dálnic, retail parky, kanceláře, hotely. Jenže realita provozu ukazuje tři slabá místa:
Nabíječky vznikají tam, kde je snadné připojení, ne vždy tam, kde je největší poptávka.
150–300 kW vypadá skvěle v prezentaci, ale bez řízení výkonu a správného návrhu často nefunguje efektivně.
Uživatel narazí na UX. A tady přichází klíčový problém roku 2026.
Aplikace, registrace, RFID… proč to přestává fungovat?
Představa, že si řidič: stáhne aplikaci, vytvoří účet, ověří e-mail, přidá kartu, zjistí, že stojan je offline, hledá další nabíječku a doufá, že bude funkční, stáhne další aplikaci…byla akceptovatelná v roce 2019. V roce 2026 je to absolutní selhání. Elektromobilita se dostala do fáze, kdy:
řidič očekává stejný komfort jako u čerpací stanice,
nechce řešit roaming, tarify, aplikace, čipy, ani výrobce stojanu,
chce přijet – nabít, zaplatit – odjet.
Platba kartou není „nice to have“. Je to nutnost.
Tlak na platební terminály na nabíjecích stanicích nevzniká náhodou. Přichází ze tří směrů:
Uživatel chce zaplatit kartou, nebo kartou v mobilu, bez registrace.
Evropská pravidla jasně směřují k transparentním a otevřeným platebním metodám.
Provozovatel zjišťuje, že složitý onboarding snižuje využití. Naopak jednoduché ovládání a placení zvyšuje obrat nabíječky.
Kdo v roce 2026 nenabízí platbu kartou, bez registrací, aplikací a čipů, zůstane pozadu.
Znamená to konec aplikací? Ne tak úplně. Ale rozhodně konec jejich dominance. Reálný scénář v příštích letech bude vypadat takto:
Karta / Terminál → základní, univerzální způsob placení na každé veřejné nabíječce
Aplikace → pro věrné zákazníky, firemní flotily, detailní přehledy nabíjení, později možná bodíky a výhody
Plug & Charge → budoucnost, ale zatím ne plošná realita.
Klíčové je jedno: uživatel si musí vybrat, ne být donucen.
Jak k tomu přistupujeme ve Wattee?
Na nabíjecí infrastrukturu se díváme komplexně: neřešíme jen stojan, ale celý řetězec od přípojky po uživatelské rozhraní. Proto klademe důraz na:
správný návrh výkonu
připravenost na růst počtu EV
otevřená platební řešení
UX, které dává smysl i „běžnému řidiči“
Protože nabíjení elektromobilů nemá být technologická záhada. Nabíjení elektromobilů je tady pro lidi.